Pomohla vám tato stránka?
Děkujeme vám za zpětnou vazbu.
Informace pro povinné subjekty
Dotazy povinných subjektů ve věci Zákona na ochranu oznamovatelů lze zasílat na tuto e-mailovou adresu: mnetocny@msp.justice.cz . Rychlost zodpovězení dotazů je závislá na složitosti dotazu a celkovém množství dotazů obdržených v daném časovém období.
Povinnost zřídit oznamovací systém je uložena těmto subjektům:
Veřejní zadavatelé
První kategorií subjektů povinných k zavedení vnitřního oznamovacího systému jsou veřejní zadavatelé podle zákona o zadávání veřejných zakázek. Vzhledem k tomu, že Směrnice používá pojem „právní subjekty ve veřejném sektoru“, který český právní řád nezná, pracuje zákon s pojmem veřejných zadavatelů, který je definován v zákoně o zadávání veřejných zakázek, a zahrnuje okruh subjektů, na které povinnost uložená Směrnicí, potažmo tímto zákonem, dopadá. Z první kategorie povinných subjektů (tedy povinných subjektů, kteří jsou veřejnými zadavateli) zákon stanoví dvě výjimky:
- Zavést vnitřní oznamovací systém nemusí obce s méně než 10 000 obyvateli bez ohledu na počet zaměstnanců, přičemž počet obyvatel jako hranice rozhodná pro splnění uvedené povinnosti se posuzuje k 1. květnu příslušného kalendářního roku na základě bilance počtu obyvatel v obcích zpracované Českým statistickým úřadem každoročně k 1. lednu toho kalendářního roku.
- Zavést vnitřní oznamovací systém nemusí právnické osoby zaměstnávající k 1. lednu příslušného kalendářního roku v průměru méně než 50 zaměstnanců, založené nebo zřízené za účelem uspokojování potřeb veřejného zájmu a nemající průmyslovou nebo obchodní povahu, pokud kraj nebo obec ji převážně financují, uplatňují v ní rozhodující vliv, jmenují nebo odvolávají většinu osob, které jsou členy jejího statutárního nebo kontrolního orgánu, anebo v ní mají přímo nebo nepřímo podíl větší než 25 %. Do této kategorie tedy spadnou jak např. příspěvkové organizace územních samosprávních celků, tak další právnické osoby jako např. školské právnické osoby aj.
Soukromý sektor
Druhou kategorií povinných subjektů ke zřízení vnitřního oznamovacího systému jsou zaměstnavatelé, kteří k 1. lednu příslušného kalendářního roku zaměstnávali nejméně 50 zaměstnanců a nejsou povinnými osobami podle zákona o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu, kterým tuto povinnost ukládá přímo zmíněný právní předpis.
Za zaměstnance se kromě zaměstnanců v pracovním poměru považují jak osoby vykonávající práci na základě dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr, tak i osoby s částečným úvazkem a zaměstnanci agentury práce. U agenturních zaměstnanců by mělo docházet k jejich „dvojímu započítání“ tak, že tito zaměstnanci se budou mezi zaměstnance počítat jak u agentury práce, tak současně u subjektu, ke kterému budou dočasně přiděleni. Tento postup byl zvolen s ohledem na úzkou vazbu zaměstnance agentury práce k oběma subjektům (zaměstnavatel i agentura práce). S ohledem na své specifické postavení je možné, že zaměstnanec agentury práce odhalí protiprávní jednání jak u agentury, tak u zaměstnavatele, ke kterému bude dočasně přidělen. Je proto žádoucí, aby oba tyto subjekty disponovaly vnitřním oznamovacím systémem (za předpokladu splnění kritéria 50 zaměstnanců). V neposlední řadě tento postup zamezí snahám o obcházení zákona nadměrným využíváním agenturních zaměstnanců za účelem vyhnutí se naplnění hranice 50 zaměstnanců.
Orgány veřejné moci
Třetí kategorii tvoří orgány veřejné moci vykonávající působnost v oblasti správy daně z příjmů právnických osob nebo správy odvodu za porušení rozpočtové kázně, a to bez ohledu na to, kolik osob zaměstnávají.
Čtvrtou kategorií povinných subjektů ke zřízení vnitřního oznamovacího systému jsou orgány veřejné moci vykonávající působnost a osoby vykonávající činnost v oblasti civilního letectví podle zákona č. 49/1997 Sb., o civilním letectví, zákona č. 61/2000 Sb., o námořní plavbě, nebo v odvětví ropy a zemního plynu v pobřežním moři podle zákona upravujícího bezpečnost činností v odvětví ropy a zemního plynu v moři, a to bez ohledu na to, kolik osob tyto povinné subjekty zaměstnávají.
Subjekty podnikající v oblasti finančních služeb
Poslední kategorií povinných subjektů jsou zaměstnavatelé podnikající v oblasti finančních služeb v působnosti Směrnice, kteří zároveň nespadají do působnosti zákona č. 253/2008 Sb., o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „AML zákon“). Doprovodný změnový zákon totiž přináší úpravu AML zákona, která modifikuje stávající oznamovací systémy podle AML zákona a dává je do souladu s požadavky zákona o ochraně oznamovatelů za respektování specifik oznamování dle vnitrostátních a evropských předpisů upravujících potírání legalizace z výnosů trestné činnosti a financování terorismu. AML zákon tak má k zákonu o ochraně oznamovatelů povahu speciálního zákona.
Zákon dovoluje povinným subjektům, s výjimkou veřejných zadavatelů, které k 1. lednu příslušného kalendářního roku zaměstnávaly nejvíce 249 zaměstnanců, vnitřní oznamovací systém sdílet nebo využít vnitřní oznamovací systém zavedený jiným povinným subjektem. Soukromoprávní zaměstnavatelé mohou sdílet celý vnitřní oznamovací systém včetně samotné příslušné osoby. Tzn., jeden povinný subjekt vnitřní oznamovací systém zavede a bude ho využívat paralelně s jiným povinným subjektem. Sdílení vnitřního oznamovacího systému je zakázáno veřejným zadavatelům, s výjimkou obcí. Obce, které jsou povinnými subjekty mohou vnitřní oznamovací systém sdílet mezi sebou navzájem, a to i v rámci dobrovolného svazku obcí. Zřízení vnitřního oznamovacího systému bude pro obce výkonem jejich samostatné působnosti dle § 8 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích, přičemž platí, že obce mohou dle § 46 uvedeného zákona v rámci výkonu samostatné působnosti vzájemně spolupracovat, mj. se sdružovat do dobrovolných svazků obcí podle § 49 a násl. uvedeného zákona.
Co se týče podnikatelských seskupení, v souladu s článkem 8 odst. 3 Směrnice je základním pravidlem, že VOS musí zavést právní subjekty s 50 a více zaměstnanci, bez ohledu na to, zda jsou součástí většího podnikatelského seskupení. V případě podnikatelských seskupení mohou však být centrální kapacity k přijímání a prošetřování oznámení sdíleny s dceřinými společnostmi, nicméně všechny sdílející subjekty musí mít stále mezi 50-249 zaměstnanci.
Zákon explicitně stanoví možnost pověřit třetí osobu vedením vnitřního oznamovacího systému (možnost outsourcovat vedení vnitřního oznamovacího systému); tato osoba může vést vnitřní oznamovací systém i pro více subjektů. Za pověření se považuje i vedení jednotného vnitřního oznamovacího systému v podnikatelských seskupeních (dle z. č. 90/2012 Sb., o obchodních korporacích) na základě servisních smluv, kdy ovládající (mateřská) společnost poskytuje svým ovládaným společnostem služby s cílem zefektivnění obchodního vedení. Tím se však povinný subjekt nezprošťuje odpovědnosti za dodržování podmínek pro zavedení a fungování vnitřního oznamovacího systému stanovených zákonem (zejména § 9 a § 11). Povinné subjekty by mohly tuto možnost uvítat ve snaze zefektivnit a minimalizovat náklady na zřízení a vedení vnitřního oznamovacího systému. Jakkoliv je v rámci zásady legální licence soukromoprávním subjektům ponecháno na vůli, tj. bez nutnosti zákonného oprávnění, zda budou vést vnitřní oznamovací systém sami, či pověří třetí osobu, je toto ustanovení relevantní ve vztahu k povinným subjektům veřejného práva, na které zásada legální licence nedopadá, ba naopak platí, že co jim zákon výslovně nepovoluje, činit nesmí (zásada legality státní moci). Třetí osoba může být jak osoba fyzická, tak právnická. Třetí osoba, která vede vnitřní oznamovací systém, nebude přicházet do kontaktu s údaji uvedenými v oznámeních, ale pouze bude technicky zajišťovat vznik a provoz vnitřního oznamovacího systému, pokud se nebude současně jednat o osobu příslušnou. Při vedení vnitřního oznamovacího systému tak tato třetí osoba bude de facto v obdobném postavení jako povinný subjekt. Zákaz sdělování informací uvedených v oznámení a údajů o oznamovateli třetím osobám podle § 20 se tak vztáhne i k těmto třetím osobám.
- Určení příslušné osoby
Povinný subjekt určí příslušnou osobu nebo příslušné osoby. Základem vnitřního oznamovacího systému je příslušná osoba nebo příslušné osoby, které primárně přijímají a zkoumají důvodnost oznámení a následně navrhují povinnému subjektu opatření k nápravě zjištěného protiprávního stavu. Povinný subjekt ani nikdo jiný nesmí zasahovat do výkonu činnosti příslušné osoby a nesmí ohrožovat její nestrannost.
Určení počtu příslušných osob je ponecháno na uvážení povinného subjektu, respektive osoby pověřené vedením vnitřního oznamovacího systému. Povinný subjekt odpovídá za řádné fungování vnitřního oznamovacího systému, do čehož spadá i např. dodržování zákonem o ochraně oznamovatelů stanovených lhůt. Pokud tedy bude jediná příslušná osoba na dovolené nebo v dočasné pracovní neschopnosti, může se stát, že vnitřní oznamovací systém nebude fungovat řádně, což půjde k tíži povinného subjektu. Výběr vhodné osoby nebo např. všech zaměstnanců jednoho útvaru, kteří mohou být určeni jako příslušné osoby, bude záviset vždy na rozhodnutí a struktuře povinného subjektu, přičemž povinný subjekt může určit jakoukoliv osobu, která splňuje předepsané podmínky bez ohledu na formu právního vztahu, v jehož rámci u povinného subjektu působí. Vztah mezi povinným subjektem a příslušnou osobou tedy bude definován nejčastěji smluvně (půjde-li o vztah zaměstnance a zaměstnavatele či vztah poskytovatele služeb a osoby, které jsou služby poskytovány) nebo individuálním správním aktem (pokud půjde o státního zaměstnance ve služebním poměru).
- Podávání oznámení
Povinný subjekt musí umožnit oznamovateli podat oznámení prostřednictvím vnitřního oznamovacího systému písemně i ústně a na jeho žádost osobně. Je na vůli oznamovatele, jakým způsobem v rámci vnitřního oznamovacího systému oznámení podá.
Povinný subjekt nemusí umožnit podat oznámení prostřednictvím vnitřního oznamovacího systému osobě, která pro povinný subjekt nevykonává práci nebo jinou obdobnou činnost.
Prací nebo jinou obdobnou činností se dle zákona rozumí:
- závislá práce vykonávaná v základním pracovněprávním vztahu,
- služba (vojenská, policejní, státní),
- samostatná výdělečná činnost,
- výkon práv spojených s účastí v právnické osobě,
- výkon funkce člena orgánu právnické osoby,
- plnění úkolů v rámci činnosti právnické osoby, v jejím zájmu, jejím jménem nebo na její účet,
- správa svěřenského fondu,
- dobrovolnická činnost,
- odborná praxe, stáž, nebo
- výkon práv a povinností vyplývajících ze smlouvy, jejímž předmětem je poskytování dodávek, služeb, stavebních prací nebo jiného obdobného plnění.
Prací nebo jinou obdobnou činností se pro účely zákona rozumí i ucházení se o práci nebo jinou obdobnou činnost.
Pokud se povinný subjekt rozhodl od těchto osob oznámení nepřijímat, musí tuto informaci uveřejnit způsobem umožňujícím dálkový přístup. V opačném případě platí, že přijímá oznámení od všech kategorií pracovníků.
- Zveřejnění informací způsobem umožňujícím dálkový přístup:
Povinný subjekt je povinen zajistit veřejnou přístupnost informací o způsobech oznamování prostřednictvím vnitřního oznamovacího systému a ministerstva, dále označení příslušné osoby včetně její e-mailové nebo jiné adresy pro doručování oznámení a telefonního čísla a informaci o tom, zda povinný subjekt vylučuje přijímání oznámení od osob, které pro něj nevykonávají práci nebo obdobnou činnost (viz výše). Požadavek „dálkového přístupu“ bude splněn např. zveřejněním informací na webových stránkách.
- Poučení příslušné osoby
Příslušná osoba musí být povinným subjektem poučena o právech a povinnostech, které pro ni ze zákona vyplývají; to znamená, že povinný subjekt zajistí (vlastními prostředky, není uložena povinnost školení např. od Ministerstva spravedlnosti), aby byly příslušné osobě zřejmá její práva a povinnosti, případně dále vyjasní rozsah jejích kompetencí návazně na otázky, které může sama příslušná osoba vznést nebo které mohou vyvstat v souvislosti se zaváděním vnitřního oznamovacího systému. Pro účely kontroly se zavádí požadavek písemného záznamu o poučení příslušné osoby. Pokud by povinný subjekt příslušnou osobu nepoučil nebo nezajistil její poučení, může mu při kontrole být uloženo opatření k nápravě.
Povinným subjektům je po vzoru Směrnice ponechána volnost v rozhodnutí, zda se budou dobrovolně, tedy ne v režimu zákona, zabývat anonymními oznámeními. Oznamovatelům nemůže být fakticky nikdy zamezeno v podávání anonymních oznámení. Bude však záležet na konkrétním povinném subjektu, jak s anonymními oznámeními naloží. I pokud se však povinný subjekt rozhodne se anonymním oznámením nezabývat, musí být v určitých ohledech splněny požadavky, které na něj zákon klade. Zejména je nezbytné pamatovat na skutečnost, že v momentě, kdy je totožnost původně anonymního oznamovatele odhalena, náleží mu ochrana již v režimu zákona o ochraně oznamovatelů. Pro povinné subjekty tak bude výhodnější anonymní oznámení uchovávat obdobně, jako je tomu v případě klasického oznámení. Pokud jde o posouzení anonymního oznámení, to může být vhodné zejména z důvodu nápravy či předcházení protiprávnímu stavu. Bez významu není ani skutečnost, že pokud se oznamovatel nebude mít možnost anonymně obrátit na příslušnou osobu v rámci vnitřního oznamovacího systému, může se rozhodnout obrátit přímo na příslušné orgány veřejné moci, což může mít reputační dopady na povinný subjekt.
Jako podmínky výkonu činnosti příslušné osoby zákon předepisuje pouze bezúhonnost (ve smyslu zákona o ochraně oznamovatelů), zletilost a plnou svéprávnost.
Povinný subjekt by měl nicméně zkoumat i odborné a morální předpoklady příslušné osoby k plnění povinností dle návrhu zákona. Osoba, která se projeví jako nedůvěryhodná či plnění povinností neschopná, je nezpůsobilá k výkonu činností příslušné osoby.
Podmínku bezúhonnosti nesplňuje osoba:
- která byla odsouzena pro úmyslný trestný čin, za který trestní zákoník stanoví trest odnětí svobody s horní hranicí trestní sazby více než 2 roky, nebo pro trestný čin spáchaný v souvislosti s výkonem práce nebo jiné obdobné činnosti, ledaže její odsouzení pro tyto trestné činy bylo zahlazeno nebo se na ni z jiného důvodu hledí, jako by nebyla odsouzena,
- nebo která byla v posledních 5 letech pravomocně uznána vinnou z přestupku podle § 24 odst. 1 zákona.
Příslušná osoba, která přestala splňovat podmínky bezúhonnosti je povinna tuto skutečnost oznámit povinnému subjektu, nebo osobě, která vede pro povinný subjekt vnitřní oznamovací systém, do 10 dnů ode dne, kdy k tomu došlo.
V případě, kdy příslušná osoba přestala splňovat podmínky na ní kladené je povinnému subjektu uložena povinnost zrušit určení této osoby a určit bez zbytečného odkladu jinou příslušnou osobu splňující požadavky zákona.
Povinné subjekty příslušné osobě musí vytvořit podmínky pro zajištění řádného výkonu její činnosti. Vhodným způsobem pro vytvoření právního rámce fungování příslušné osoby v prostředí povinného subjektu podle zákona je vydání vnitřního předpisu, kterým se stanoví zejména rozsah oprávnění příslušné osoby a povinnost součinnosti dotčených zaměstnanců a osob v působnosti povinného subjektu, a to za účelem provádění vnitřní investigace v rámci řádného posouzení oznámení, a následného navrhování vhodných nápravných či preventivních opatření. Ve vnitřním předpisu lze rovněž upravit podrobnosti výkonu spisové služby ve vztahu k výkonu agendy ochrany oznamovatelů. K vydávání vnitřních předpisů coby vhodnému způsobu zajištění řádného fungování příslušné osoby bude v rámci své činnosti metodicky vést povinné subjekty ministerstvo.
Přijímání oznámení
Mezi stěžejní povinnosti příslušné osoby patří povinnost přijímat a posuzovat důvodnost přijatých oznámení. Oznámení lze podat ústně, písemně či na požádání osobně.
V případě ústního oznámení (tj. osobní nebo telefonický rozhovor) bude mít příslušná osoba povinnost pořídit záznam oznámení, zvukovou nahrávku oznámení nebo její přepis. Odmítne-li oznamovatel pořízení nahrávky, nesmí ji příslušná osoba pořídit. V takovém případě se o podaném oznámení pouze sepíše písemný záznam, který by co do obsahu měl odpovídat náležitostem protokolu podle § 18 odst. 2 správního řádu. V případě pořízení přepisu oznámení i v případě sepsání záznamu o oznámení se oznamovateli umožní, aby se k těmto vyjádřil. Jeho vyjádření se k přepisu či záznamu přiloží.
Příslušná osoba dále informace o oznámení podle § 21 odst. 1 elektronicky zaeviduje, a to v rozsahu: a) data přijetí oznámení, b) jména (jmen), příjmení, data narození a kontaktní adresy oznamovatele, nebo jiných údajů, z nichž je možné dovodit totožnost oznamovatele, jsou-li tyto údaje známy, c) shrnutí obsahu oznámení a identifikace osoby, proti které oznámení směřovalo, je-li její totožnost známa, a d) data ukončení posouzení (důvodnosti) oznámení a jeho výsledku. Příslušná osoba má nakonec povinnost oznámení a související dokumenty podle § 21 odst. 2 uchovat po dobu 5 let od jeho přijetí. Všechna oznámení (ať již byla podána jakýmkoliv způsobem), musí být uchovávána v chráněném prostředí s omezeným přístupem (např. v trezoru, v oddělené databázi apod.).
Nápravná opatření
Příslušná osoba má v návaznosti na pozitivní vyhodnocení důvodnosti oznámení povinnost povinnému subjektu navrhnout opatření k nápravě nebo předejití zjištěného protiprávního stavu. Výjimku bude tvořit situace, kdy by navržení takového opatření znamenalo prozrazení totožnosti oznamovatele. V takovém případě je nutné upřednostnit ochranu totožnosti oznamovatele, ledaže by ten s takovým postupem a za plného porozumění rizikům s tím spojených souhlasil.
Povinný subjekt není návrhem k přijetí konkrétních nápravných opatření vázán a k nápravě či předejití zjištěného protiprávního stavu může přijmout jiná vhodná opatření. Přijetím nezbytných opatření přitom nesmí být zmařen nebo ohrožen účel trestního řízení, řízení o přestupku nebo jiného řízení o jednání, které má znaky přestupku a dále nesmí být ohrožena ochrana totožnosti oznamovatele a dalších osob uvedených v § 4 odst. 2. Povinný subjekt by při přijímání nezbytných opatření měl vždy postupovat tak, že posoudí závažnost zjištěného protiprávního jednání ve vztahu ke vzniklé nebo hrozící škodě, případně jiným důsledkům, a přijme takové opatření, které odpovídá jejich míře a závažnosti. Může se tedy jednat zejména o podání trestního oznámení nebo o oznámení o protiprávním jednání příslušným orgánům (se souhlasem oznamovatele), odstranění závadného stavu (např. náhrady způsobené škody, zrušení nebo změnu závadné vnitřní směrnice) nebo uvedení do předešlého stavu atp.
Příslušná osoba a zaměstnavatel
Zákonem nejsou omezeny standardní pokyny ze strany povinného subjektu směřující k plnění pracovních či služebních povinností, pokud nezasahují do řádného výkonu činnosti příslušné osoby podle zákona.
Povinný subjekt ani nikdo jiný nesmí zasahovat do výkonu činnosti příslušné osoby a nesmí ohrožovat ani její nestrannost. Příslušná osoba by vždy měla přistupovat ke všem oznámením se stejnou mírou profesionality a bez ohledu na osobu oznamovatele, příslušnou osobu a na oznamované protiprávní jednání či jiné okolnosti.
Za výkon činnosti příslušné osoby nesmí povinný subjekt příslušnou osobu znevýhodňovat ani jinak postihovat. Příslušná osoba při zkoumání důvodnosti oznámení postupuje nezávisle, pečlivě a dbá na dodržování pravidel vyplývajících ze zákona. Postihem se obecně rozumí negativní zásah do právní sféry příslušné osoby. Příkladem postihu příslušné osoby může být nepřiznání nenárokové složky mzdy, zbavení vedoucí pozice, neschválení dovolené apod. Pokud povinný subjekt postihne příslušnou osobu za řádný výkon její činnosti, je stanovena odpovědnost za přestupek podle § 26 odst. 1 písm. i).
Mlčenlivost
Příslušná osoba má podle uvedeného písmene povinnost zachovávat mlčenlivost o skutečnostech, o kterých se dozvěděla při výkonu pracovní činnosti podle zákona, a to i po ukončení výkonu této činnosti, a to včetně totožnosti oznamovatele, dalších osob uvedených v § 4 odst. 2 zákona a osob uvedených v oznámení. Povinnost zachovávat mlčenlivost je zásadní ve vztahu k naplnění účelu právní úpravy ochrany oznamovatelů. Oznamování a šetření protiprávních jednání musí probíhat za zvýšené ochrany všech uvedených informací, přičemž povinnost mlčenlivosti a utajení totožnosti má význam zejména s ohledem na riziko postihu oznamovatele ze strany povinného subjektu a dalších osob v případě jejího odhalení. Dodržování těchto povinností je rovněž zásadní pro to, aby oznamovatelé neměli strach oznámení o protiprávním jednání prostřednictvím vnitřního oznamovacího systému podávat a aby stanoveným postupům důvěřovali.
Příslušná osoba je povinna písemně vyrozumět oznamovatele o přijetí oznámení do 7 dnů od přijetí oznámení a do 30 dnů ode dne přijetí posoudit jeho důvodnost; v těchto 30 dnech je současně povinna písemně vyrozumět oznamovatele o výsledcích posouzení důvodnosti jeho oznámení. Příslušná osoba může v případech skutkově nebo právně složitých tuto lhůtu nejvýše dvakrát prodloužit, vždy na dobu nejdéle 30 dnů. Taková možnost by měla být využívána jen ve specifických případech, které budou vyžadovat delší posouzení. Nejedná se proto o možnost automaticky 30denní lhůtu pro posouzení a vyjádření prodloužit, ale je vázána na podmínku skutkově nebo právně složitých případů; příkladem mohou být oznámení protiprávních jednání zahrnující větší množství osob, dotýkající se více oblastí chráněných zákonem, případně takové případy, které mohou obsahovat rozsáhlé důkazní materiály. O prodloužení lhůty a důvodech pro její prodloužení je příslušná osoba povinna oznamovatele písemně informovat před jejím uplynutím.
Ačkoliv podle § 9 písm. a) může příslušná osoba v souladu s rozhodnutím povinného subjektu přijímat a posuzovat rovněž oznámení od „nezaměstnanců“, její prošetřovací pravomoci budou (respektive měly by být) zpravidla stanoveny vnitřním předpisem a v žádném případě je tedy nebude možné uplatňovat vůči třetímu subjektu (až na výjimky, kdy se např. na takovém postupu dohodnou samotné povinné subjekty). Ani ve výše uvedených případech by nicméně příslušná osoba neměla na prošetřování takového oznámení rezignovat a měla by jej prošetřit v maximální možné míře a v rozsahu, v jakém jí její pravomoci dovolí. I v těchto případech totiž bude často možné zjistit odůvodněnost oznamovaných informací v rámci povinného subjektu příslušné osoby (např. pokud se bude jednat o dodávání vadných výrobků dodavatelskou společností) a následně uplatnit vhodná nápravná opatření (např. vypovězení smlouvy, předání informací příslušným regulačním úřadům atp.).
V případě, že se nejedná o oznámení podle zákona, o tom příslušná osoba oznamovatele bez zbytečného odkladu písemně vyrozumí. Pokud není oznamovatel s postupem příslušné osoby spokojen, může se buď obrátit přímo na příslušný orgán (je-li takový) nebo na ministerstvo.
V případě, že bude oznámení vyhodnoceno jako důvodné, je příslušná osoba povinna povinnému subjektu navrhnout opatření k předejití nebo nápravě zjištěného protiprávního stavu. Realizace příslušnou osobou navržených opatření bude na úvaze povinného subjektu. Ten je o přijatých opatřeních povinen neprodleně informovat příslušnou osobu, která o nich bez zbytečného odkladu písemně vyrozumí oznamovatele. Při tomto postupu dbá příslušná osoba důsledné ochrany totožnosti oznamovatele.
Povinný subjekt není návrhem k přijetí konkrétních nápravných opatření vázán a k nápravě či předejití zjištěného protiprávního stavu může přijmout jiná vhodná opatření. Přijetím nezbytných opatření přitom nesmí být zmařen nebo ohrožen účel trestního řízení, řízení o přestupku nebo jiného řízení o jednání, které má znaky přestupku a dále nesmí být ohrožena ochrana totožnosti oznamovatele a dalších osob uvedených v § 4 odst. 2. Povinný subjekt by při přijímání nezbytných opatření měl vždy postupovat tak, že posoudí závažnost zjištěného protiprávního jednání ve vztahu ke vzniklé nebo hrozící škodě, případně jiným důsledkům, a přijme takové opatření, které odpovídá jejich míře a závažnosti. Může se tedy jednat zejména o podání trestního oznámení nebo o oznámení protiprávního jednání příslušným orgánům (se souhlasem oznamovatele), odstranění závadného stavu (např. náhrady způsobené škody, zrušení nebo změnu závadné vnitřní směrnice) nebo uvedení do předešlého stavu atp. V každém případě by však nezbytná opatření měla zamezit dalšímu negativnímu jednání tak, aby nebyly ohrožovány či porušovány zájmy chráněné zákonem.